Pálení čarodějnic

Filipojakubská noc

Dříve se věřilo, že v noci z 30. dubna na 1. května se probouzí zlé síly, které přišly lidem škodit. Věřilo se, že velkou sílu mají čarodějnice, a proto je potřeba se proti nim chránit. Třeba právě tak, že se zapálí velký oheň na kopci za vesnicí, aby je to udrželo co nejdál od domů. K tomu se, ale ještě dostaneme, ale zde právě vznikl zvyk zapalování ohňů na 30. dubna. Touto nocí pak končí nadvládat zla a temna, a to zlé právě bylo vyhnáno a spáleno. Dobré síly zvítězily a přichází světlá a slunečná část roku. V průběhu středověku měl 1. května svátek Filip a Jakub. Právě díky tomu, se poslední dubnová noc dodnes nazývá Filipojakubská noc.  

Valpružina noc

Pod názvem Valpružina noc je svátek znán v německy mluvících zemích a Skandinávii. Jedná se úplně o stejnou noc jako u nás. Název svátku má dvě vysvětlení. Jeden název je od sv. Valpurgy, která byla abatyše, a byla katolickou církví uctívána jako světice. Byla také považován za ochránkyni před čarami a kouzly. Jméno Valpruga se ale také užívá jako staré pojmenování Matky Země, a dokonce staročesky to býval výraz pro čarodějnici.

Keltský svátek Beltain

Filipojakubská noc a Valpružina noc jsou často ztotožňovány s keltkým svátkem Beltain. Už staří Keltové, kteří na části našeho území žili od 6. století př.n.l. zapalovali v noci na přelomu dubna a května velké ohně, protože věřili, že plameny mají očistné účinky. Kolem zapálených ohňů tancovali, přeskakovali je a zpívali. To jim přineslo pevné zdraví, a očistili se od všeho zlého. V předvečer Beltainu zhasínali Keltové všechny ohně, aby ve starých plamenech skončilo vše špatné, co minulé období přineslo. Nový beltainový oheň pak symbolicky rozhořel nové začátky a naděje. Zapalovali také vlastně dva ohně vedle sebe a mezera mezi nimi znamenala jakousi bránu mezi starým a novým obdobím. Kdo touto bránou prošel, očistil se od všeho špatného. Beltain se neobešel bez jídla, pití a hudby. Keltové rovněž děkovali svým pohanským bohům za to, co jim přinesli v minulosti a vyslovovali svá nová přání.

Tradice a zvyky

Dříve lidé dodržovali různé tradice a zvyky, třeba hlavně dělali různé praktiky na ochranu před čarodějnicemi. Některé zvyky se dodržují dodnes, jen se trochu změnily, ale jiné zanikly postupem času.

• Ochrana před čarodějnicemi - Jak už jsme psali výše, lidé věřili, že poslední dubnová noc je čarovná. Čarodějnice vylézaly ze svých úkrytů a škodily lidem. Proti nim se vesničané odjakživa bránili různými praktikami. Kropili stavení svěcenou vodou, před vrata i na dvůr zapichovali pruty s trním, aby se čarodějnice poranily, pokusí-li se vniknout do jejich obydlí. Chrastili řetězy, stříleli z pušek a práskali bičem, aby čarodějnice zahnali. Ochranou pro některé byly i snítky šeříku či kapradí. V dřívějších dobách chodili odvážlivci na opuštěná místa a na křižovatky, protože právě tam prý bylo možno některou čarodějnici zahlédnout. Šířila se i pověra, že během poslední dubnové noc lze nalézt poklady, a tak se někteří odvážlivci vydávali na výpravy za poklady.
• Ohněm proti čarodějnicím – nejjistější ale bylo takové zlo, jako byly čarodějnice, symbolicky spálit. Ohně se nejčastěji pálily na kopci za vesnicí. O tom už jsme psaly výše. Také se tančilo okolo ohně a skákalo přes plameny stejně jako třeba o Beltainu.
• Zapálená košťata – lidé také v minulosti vyhazovali zapálená košťata k nebi, aby zapudili čarodějnice, které létaly nad jejich hlavami. Není náhodou, že právě koště se stalo symbolem čarodějnic. Koště odpradávna sloužilo nejen k zametání smetí, ale také na očistu duchovní. Špinavé a špatné věci ulpívaly na koštěti, a tak se tento ušpiněný předmět stal dokonalým dopravním prostředkem pro čarodějnice.
• Figuríny – figurínu, kterou pálíme dnes, má představovat čarodějnici. Figurína ale dříve připomínala rituály, při kterých se pálili živí lidé. Bylo v době, kdy lidé věřili v pohanské bohy, a tenkrát bylo pro člověka největší poctou obětovat se rituálně pro svého boha. Až časem začaly živého člověka zastupovat figuríny. Dnešní figurína ale představuje čarodějnici. Připomíná to, středověk a inkvizici a s ní spojený trest. V té době se totiž ženy, které byly podezřelé z čarodějnictví, pronásledovaly a upalovaly.
• Májka – další tradicí, je stavění májky. Májka byla oslavou života. Podle české tradice je z májky, mimo její nejvyšší části, odstraněna kůra a větve kmene. Před koncem dubna se svobodní mládenci vydali hledat nejčastěji břízky, které ozdobili barevnými fábory a v noci na 1. května je postavili vedle domů svobodných dívek. Společná velká máj se pak stavěla na návsi. Druhý den se pod ní uspořádal veselý průvod s hudbou i s tancem. Lidé tak vítali příchod jara a nový život.

Pálení čarodějnic v ČR

Češi přijali tradici pálení čarodějnic za svou až mnohem později, neví se přesně kdy, ale v 19. století už je záznam v kronice, ve kterém je oslava pálení čarodějnic zmiňována. Postupem času tato oslava na některých místech v České republice zanikla, ale na mnoho místech se slaví dodnes. Dnes už ale nepálíme ohně, abychom zahnali zlé síly, nepálíme košťata, abychom shazovali čarodějnice z oblohy. Lidé se společně sejdou, zapalují oheň s figurínou, pečou buřty, a někteří se za čarodějnice i převlékají. Hlavně děti milují, když si na sebe mohou vzít kostým čarodějnice. Tradice stavění májek také zůstala. Staví se jak ve městech, tak na vesnicích, kde se musí dokonce hlídat, aby přes noc zůstala stát. Je zvykem, že kluci z vedlejší vesnice chodí májku pokácet. Takže, když chtějí vesničané májku uchránit, musí sloužit noční službu. A někdy se dokonce stane, že májka stojí i před domem svobodní dívky, kam jí postavil, její kluk.

Jak slavíš Pálení čarodějnic ty?

Teréňačky Zuzka a Týna